“I think that sometimes you have to split apart in order to grow.”

8. července 2015 v 10:05 | daisy |  just listen
Alexander Wang F/W 15

Marc Jacobs F/W 15
Sanne Vloet for Chloé S/S 2015
Dolce & Gabbana S/S 2015 finale
fashion-choices: Dior | Couture Fall/Winter 2015/16 Paris
the-epitome-of-sophistication: Roberto Cavalli S/S 2015
thebeautymodel: Backstage at Suno F/W 2014 Get your daily dose of runway inspiration here!
Prada details For your daily dose of runway inspiration
For your daily dose of runway inspiration


Dlouho jsem se neozvala. Kdykoli jsem v sobě objevila touhu něco sdělit a naťukala jsem do prohlížeče adresu blogu, něco se přepnulo a ucelený tok myšlenek se proměnil v rozbouřenou řeku. Mám to tak pořád. Nevím, co za to může, snad strach, že někdo pozná, kdo že to vlastně daisy je (což je jevem značně nepravděpodobným, rozhodně však ne nemožným).

Zatímco skutečně prázdniny začaly před týdnem, prakticky jsem si užívala volna už od konce května, kdy jsem se věnovala jedné z mála věcí, kterou opravdu miluji - cestování. Navštívila jsem 5 evropských zemí (z toho tři poprvé), poznala nová místa a zamilovala se se do nich. V mezičase mezi jednotlivými výlety jsem se vrátila do školy, prožila týden hrůzy v podobě testů a zkoušení, oslav narozenin a času s přáteli. A pak najednou přišlo vysvědčení.

Těšila jsem se na prázdniny, ale zároveň... s jejich blížícím se začátkem ve mě přímou úměrou rostla vlna paniky. Ne proto, že bych neměla s kým trávit čas. Ale proto, že rychle utečou... a já nejsem psychicky připravená jít do čtvrťáku. I mean come on, nedávno jsem našla blog, který jsem psala o prázdninách 2012 a četla jsem o tom, jak se chystám na gympl a byly tam všechny ty obavy, že to nebudu zvládat a že propadnu a že budu sama, protože jsem v té škole nikoho neznala. Gympl je moje jistota, můj maják, má zářící hvězda na temné obloze. Jistota, že každý den ráno vstanu v 6 hodin, posnídám a v 7 hodin nasednu na vlak. Z nádraží se vydám skrz mně tak známé město, přejdu přechod a vejdu do jedné z budov naší rozlehlé školy, zajdu do skříňky, uteču školníkovi nepřezutá a jako každé pondělní ráno se vydám na první hodinu angličtiny.
Nevím, co chci dělat dál. Lidi ode mě čekají velké věci. Jsem přece "ta chytrá". Ta, co jí to jde samo. Ale lidi nechápou, že i když máte samé jedničky bez nějaké větší snahy, nemusíte být chytří. Alespoň já si tak nepřipadám. Zůstává jen strach, všudypřítomný strach. Z budoucnosti, vztahů, lidí, života...
Tři roky pro mě nebyly dost. Budoucnost je nejistý bod a je nenávidím nejistotu. Ještě nedávno byl budoucností samotný třeťák. Ale najednou se nějak stalo, že se jemné pavučinky obou světů protly a jako mávnutím kouzelného proutku, budoucnost se stalou současností.

...

A co se jídla a cvičení týče... o tom třeba zase příště.
 


Komentáře

1 Bella | Web | 9. července 2015 v 14:00 | Reagovat

ANi nevíš jak ti závidim takový známky, já dělám věčně reperáty, jsou mi jen praktický věci. Nemyslim si že jsem hloupá, jen si nedokážu zapamatovat věci nazpaměť, o čemž ale náš školní systém bohužel je...
Mimochodem, ty fotky jsou úžasný.

2 L. | Web | 22. července 2015 v 10:38 | Reagovat

samí jedničky, tak to se neboj čtvráku, jéje :) ♥
ale držím palečky.
a super výlety!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama